Rachtající nádobí, polská zelenina i lék na usnadnění dýchání! Na jaké další kapely se můžete těšit?
03. 07. 2023
A máme tu další článek představující kapely vystupující na letošním Povalči. Pořadí tentokrát vezmeme modelem „festivalový den“, na začátek uvedeme klidnější kapely na probuzení, první pivo a XXL langoš k obědu, potom postupně zmíníme tanečnější a tvrdší interprety, kteří nám budou kulisou k podvečernímu šestýmu pivu i nočnímu rejdění s dvanáctým drinkem v ruce. Pojďme na to!
Představte si hudbu Psích vojáků, který by byla spíš pozitivně laděná, měkčí, o poznání popovější. Ale pořád instrumentálně skvěle a hlavně stejně energicky zahraná, doplněná emotivním, ale uvěřitelným zpěvem poetických textů někdy nutících k zamyšlení, jindy naopak vyzývajících mysl k toulkám vnitřním světem. Zhruba tak nějak hraje kapela Rach oscilující na pomezí šansonu, jazz undergroundu a nekonečna.
Jiná čtyřčlenná kapela, pražsko-ruští Homeoffice, posouvá hranice toho, co znamená indie-rock. Protože kytarovky nejsou mrtvé, pokud je máte čím oživit. A to zvládají Homeoffice velmi dobře. Téměř taneční song „Habits“, rockově dravá „Feel It Here“ anebo naopak ambientní „Init“ skvěle ilustrují jejich žánrový rozptyl. Chytlavé kytarové písně se nijak zvlášť netopí v melancholii, ale tak nějak příjemně plynou. Prvotní chladné pocity z jejich hudby brzy střídá vřelost spojená s domácí pohodou – odtud taky insiprace k názvu Homeoffice.
Elektronická taneční hudba živě. Akustický techno. Autorská tvorba založená na šestičlenné dechové sekci a nekompromisním bubenickém triu. Zaujmou a roztančí všechny napříč skupinami lidí všech věků, kultur a zájmů. TooT Ensemble se inspiruje různými žánry elektronické taneční hudby a současnou vlnou kapel hrajících EDM naživo jako jsou např. Meute, Moon Hooch či Too Many Zooz. Nedočkáte se však žádných předělávek, jedná se čistě o autorskou hudbu.
Další kapela sama svůj styl nazývá „DYI kitchen elektro“. Kombinace klasického hudebního vzdělání a spojení hrnců, kýblů a jiných kuchyňských nástrojů, jazz, elektronika, zvuky garáže, synthy a vokály. Svým vystoupením umí nadchnout jak festivalové publikum, tak koncertní nadšence, i náhodné kolemjdoucí při oblíbeném buskingu. Vážná elektronická taneční jazzová hudba na Povalči ještě nebyla, o to víc se na hlučný hrnce, tedy Noisy Pots, těšíme!
Do kulinářské kombinace s hlučnými hrnci se velmi hodí nesmrtelná cibule. Immortal Onion! Immortal Onion je instrumentální "modern jazz" trio (+ saxofonista Michał Jan jako stálý host) z Polska. I jejich hudba se vyznačuje propojováním na první pohled nepříbuzných žánrů - jazz, elektronická hudba, progresivní rock, pop i ambient. Zatímco některé kapely v covidových letech usnuly a odpočívaly, Immortal Onion se naopak v tomto období neuvěřitelně vyšvihli a i poté si nejen v domácím Polsku, ale i v zahraničí, cílevědomě budují silnou pozici na moderně jazzové scéně.
A jedeme dál. David Doubek alias Ventolin platí za jeden z nejvýraznějších fenoménů české alternativní scény. Univerzitní profesor, který se ve večerních hodinách transformuje v démonického vědce elektronické hudby. Král analogových syntezátorů, archaických drummachinů a surrealisticko-dadaistických textů. Kromě lásky k antropologii je milovníkem detroitského techna a italského diska. Občas zabrousí i do odvážnějšího indického disco stylu “šrumbabumba” z 80. let 19. stol., hraného převážně dlaněmi na pleš.
Na závěr o poznání přitvrdíme s trapovým projektem trnavského pankáče a rapera, textaře a skladatele Denise Banga (Wilderness), které nese název Fvck_Kvlt.. Denis je zároveň producentem beatů rapera Edúv Syn a spolupodílí se na hudební dramaturgii festivalu Pohoda. Slovenskou alternativní scénou pohnul nejdřív albem Zabijem sa!, které celé vzniklo na malých počítačových reprácích, pozdějším albem Cigán hýbe už i svými nefanoušky. Snaží se i o veselou hudbu, ale pořád mu to nějak nejde. Koncerty Fvck_Kvlta fungují jako katalyzátor toho nejbolestivějšího, co si v sobě nosíme, vždycky (snad) ale přijde smíření a naděje.
foto Johana Novotna