Festival Povaleč
7.–9. srpna 2025
Program
I Love You Honey Bunny
ILYHB jsou pražská indie-popová kapela s anglickým texty, která už nějakou dobu objíždí zahraniční festivaly. Jejich hudba balancuje mezi euforií a melancholií a texty odrážejí společenské dění. Způsob tvorby a přemýšlení nad hudbou je pro kapelu zásadní. Přestože se členové kapely ve svém novém albu Don’t look when I’m changing zamýšlejí nad tím, jak se mění, něco přeci zůstává: energické kytary, agresivní syntezátory a výrazné melodie.
KUF (DE)
Na berlínské trojici KUF je na první pohled pozoruhodné, že i když jde o kapelu pracující s vokály, nemají zpěváka. Všechny hlasové elementy jsou založeny na vlastnoručně nahraných samplech, které klávesista Tom Schneider v reálném čase prolíná, láme a používá jako další nástroj. Valentin Link u kontrabasu a Hendrik Havekost za bicími pak tyto abstraktní hlasy dále posouvají do perfektně sladěného celku, který je spontánní a nepředvídatelný. Celé kouzlo navíc vzniká živě, v přímé interakci.
Už jsme doma
Už jsme doma (UJD) je česká avantgardní rocková kapela hrající od roku 1985. Stylově je lze těžko charakterizovat: UJD v sobě kombinuje intelektuální punk, slovanskou hudební provokaci, africké rytmy, orchestrální punk, funky, ska, gregoriánské chorály, avantgardní melodie, disharmonii, korozi, epileptické a chaotické rytmy – a mnoho dalšího…
Cringe Prince
Cringe Prince není princ, ale král. Tečka. Jeho atmosférické funky samply vás přinutí rozvlnit celé tělo; jeho mnohdy improvizované verše plynule přecházejí od zamyšlené melancholie do režimu rychlopalba. Ať už je tématem jeho textů kritika současné společnosti, nebo jen rozverný nápad pobodat Feriho, vždy zůstává autentický, aktuální, dokonale srozumitelný, a hlavně návykový. Takže jestli ho neznáte, přijďte si pro první dávku zdarma.
Mat213
Má přiznaně arogantní tón, ironické sebeparodující texty reflektující současnou společnost a hudbu spojující hyperpop, rap i folk. Poslední album Nesu Oheň je podle něj pro lidi, co sedí na lavičce a pijou alkohol jen proto, aby se opili. Jeho rychlý tempo způsobuje trans, ale když se člověk zaposlouchá do slov, zjistí, že Mat213 nostalgicky vzpomíná na poslední hezký léto, nebo spílá politikům za města, který nejsou stavěný pro lidi. Hyperpopovej outsider, co dělá hudbu pro lidi, který se jako lidi cejtit nechtěj. Smutnej kluk, co svojí citlivost i melancholii schovává za absurdně tragikomický texty, protože kdyby přiznal, že to myslí vážně, asi by se cejtil trapně.
Holektiv: Vrány
JEDNA JE PLÁČ A DVĚ JSOU SMÍCH,
TŘI BUDOU SVATBA, ČTYŘI ROZENÍ ,
PĚT JICH JE STŘÍBRO, ŠEST ZLATO ZAS ,
SEDM TAJEMSTVÍ, KTERÉ NÁM NEŘÍKÁŠ,
OSM NEBE, DEVĚT PEKLO
A DESET SE ČERTA LEKLO.
Žijí po našem boku, stejně jako okupují svá území v lesích daleko od lidí. Jejich barva, nahrbený postoj a láska ke zdechlinám napomohly tomu, že se staly symbolem smrti. Jsou ale i symbolem narození. Vrány jako nositelky snů a tajemství.
Pohybová performance s doprovodem živé hudby na jednom objektu. Představení spojuje pohyb, živou hudbu a scénografii. Pro tentokrát ve fascinujícím prostředí theatronu v zámecké zahradě.
TVŮRČÍ TÝM:
Koncept a interpretace: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková
Režijní spolupráce: Eliška Brtnická
Scénografický objekt: Studio Herrmann & Coufal
Hudba: Terezie Kovalová
Kostýmy: Michaela Čapková
Světlo a zvuk: Daniel Kozlík
Produkce a PR: Andrea Vykysalá (Benková)
Projekt vznikl za podpory: Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. města Prahy, HAMU, Státního fondu kultury ČR, Cirqueonu, Jatka78 a KD Mlejn
Galerie
O Povalči
Povaleč vznikl v roce 2006. Za mnoho let jeho existence se jeho základní princip nezměnil: festival stojí na skupině kamarádů, kterým jeho organizace dělá radost a chtějí ji přinášet i ostatním. Cílem je především kulturní zpestření života ve Valči, krásné vesničce na Karlovarsku. To celé je podpořené touhou dělat všechno tak trochu jinak, otevřeně, nekomerčně a s ohledem na všechny možné podoby kultury.